Historie a sláva Českého piva (3.)

Píšeme třetí epizodu naší kroniky coby seriálu, který si nedává jiné cíle, než kapičku obohatit fanoušky a čtenáře našeho Webu (coby fanoušky ve smyslu vyznavačů Zlatého moku Smějící se). Přispět zamyšleními i čísly k informacím o fenoménu českého pivovarnictví - jež vycházejí (nejen) z postupně nabytých zkušeností amatérského hospodského. O historii se nebudu rozepisovat v duchu nějakých výčtů z encyklopedií, ale spíše naznačím, co si myslím o některých číslech v erbech. Má-li totiž některý pivovar na svém logu údaj o roku (například) 1298, těžko by zřejmě dokazoval, že může jít o faktický letopočet založení (zahájení) tamní výroby piva a kontinuálního pokračování. Už proto, že kroniky mívají obvykle jistá pouze OPRAVDU důležitá data a jak moc nepřetržitou byla ta která tradice výroby piva, to se zřejmě „na tuti“ nedozvíme. Do historie ale patří i relativně nedávná období, která bývají často námětem různých reklam. Řekněme si, že pojem pivo plzeňského typu se váže na období, jež je spojené s průmyslovou revolucí, respektive spíše s vymožeností průmyslového chlazení. Až do té doby se totiž pivo vyrábělo s tzv. svrchním kvašením, což není pojem pro polohu kvasinek, ale teplot, při nichž probíhá proces kvašení (zpravidla okolo 20°C). Tzv. spodní kvašení má jako podmínku právě možnost nuceného chlazení, a to zpravidla na rozmezí teplot 5-10°C. A protože následující informace by měly být pravdivé na 100%, uveďme, že průkopníkem spodního kvašení má být plzeňský pivovar. Tam se vyrobila 5. října 1842 tak trošku omylem první várka světlého piva plzeňského typu, které dalo světu pojem „Plzeňské“ čili (anglicky) Pilsener nebo Pils. Zmínku o „trošce omylu“ uvedu na pravou míru - k vaření piva bavorského typu byl odtamtud povolán sládek Josef Groll a ten prý nepočítal se specifiky místa výroby: měkká plzeňská voda, žatecký chmel, světlejší slad dle anglické technologie atd. A údajně z těchto důvodů vyrobil ve zmíněném datu výrazně originální pivo jasné a zlatavé barvy; a… PLZEŇ BYLA NA SVĚTĚ. V našem chápání prokazatelné historie by měl stačit právě tento milník moderního pivovarnictví. Dospělejší pamětníci by si pak mohli vybavit novodobější historii o vývoji ceny piva, o čemž často rozhodovala i ústavou na dlouhá léta potvrzená jediná vůdčí strana. Malý graf vývoje ceny piva od poválečných let až do nedávna naznačuje, že památné zdražení z dlouholeté ceny 1,70 Kčs u výčepní i lahvové desítky mělo proběhnout v roce 1984. Měl jsem sice dojem, že to bylo až v roce 1985, ale po telefonátu na ČSÚ stanovuji - opírajíc se o sdělení statiků - že zdražení na 2,50 Kčs má mít letopočet 1984. V prvním díle seriálu o pivu jsme zmínili i to, že současné ČESKÉ PIVO má patentované mezinárodní označení, k čemuž přikládám malou tabulku deklarovaných parametrů pro tento pojem…

Stran historie jsme tedy probrali důležitý milník v naší zeměpisné poloze a ke slávě Českého piva hlavně tolik, že ta JE NEPOPIRATELNÁ a jistě se i hvězd dotýká (Smějící se). Už v první části povídání byl uveden údaj o světovém prvenství ve spotřebě piva na hlavu, do níž bude ale zřejmě nutno započítávat i nemalý podíl cizinců konzumentů v našich restauracích nebo nakupujících v českých marketech (balená piva). NEJLEPŠÍ pivovarnický průmysl na naší planetě se sice podílí pouze asi jedním procentem (ČR umí zhruba 19mil. hl.) na celkové světové výrobě (ta je cca 1,9mld. hl.), ale kvalitou vyčnívá nade vše, aspoň já to tak vidím i cítíme a mimo jiná poznání jsem se utvrdil například i při nedávném cestování Tureckem. Do rozporu se ale dostanu (možná odvážným) tvrzením, že samotné pivovary jsou zřejmě celosvětově největším hrobníkem onoho restauračního fenoménu! Například v ČR se v poslední době vypije už jen asi 41% objemu piva načepovaného v hospodách a zbytek celku představují lahvová a PET-piva. Pravda: přiložím-li pomyslně ruku na srdce, nepochybně budou mít lví podíl i samotní restauratéři svou marží, ale to zjevně oproti západním sousedům nebude platit u většiny českých pohostinství. Prodá-li totiž pivovar (například) svoji sudovou jedenáctku hospodě bratru za 15 korun a tentýž produkt cpe do konzumentů pod tlakem za 9-10 korun v marketech, vysvětlení je na světě. Započítáme-li totiž běžnou ztrátu pro výčepy, která činí zhruba 5% - první a až několik posledních piv z bečky, odtoč zteplalé pěny kvůli delší pauze pípy atd. - nemůže jít ekonomicky uvažující hospodský pod marži dejme tomu 50-80% na půllitru, i když má hospodu svoji (bez pronájmu). Kritika rostoucích cen tuzemského načepovaného půllitru se tak docela neoprávněně často obrací proti hostinským, ale o tom možná zase někdy jindy. Dnes si ještě doplňme rozhled o druhy piva podle způsobu výroby…

Druhy piva s nejjednodušším rozdělením, které si zapamatuje i laik Smějící se. Kromě popsaného piva plzeňského typu se spodním kvašením, které mimochodem tvoří celosvětově co do objemu drtivou většinu všech piv, existuje několik druhů (stylů, barev), z nichž vyberme ty, na které může český konzument narazit při běžné návštěvě našich restaurací. Pšeničná piva jsou svrchně kvašené druhy zakalené kvasinkami a tuzemské pivovary je často doplňují ovocnými i jinými chutěmi. Z produkce uvedu černohorský Velen, krušovické Pšeničné, plzeňský Fénix, ještě nedávno z vlastnictví čili portfolia skupiny Heineken lahůdkový Edelweiss nebo podobně exotičtější Erdinger z Bavorska, oba zahraniční druhy bez dochucování. Svrchně kvašená ječmenná piva se označují Ale a coby průkopnické varny jejich výroby v ČR byly donedávna známými například Chlumecký pivovar jako jeden ze sedmi producentů skupiny Lobkowicz nebo „Specialista na speciály“ - značka Primátor Náchod. Čerstvě se k nim připojil svým „plnotučným“ speciálem s názvem Bohemian Ale Bernard. Pojmy Stout, Altbier, Porter, Trappist nebo třeba Lambik ze skupiny spontánně kvašených piv odbudeme odkazem do encyklopedie a z běžně nabízených typů piv zmiňme snad už jen tzv. Radler. Ovocně dochucené (ale také samoobslužně domíchané výčepní pivo například s limonádou typu Sprite) se dokonce vyrábí v poslední době i jako sudové: třeba Refresh od Černé hory ve dvou příchutích Limetka a Brusinka nebo COOL od Staropramenu s přídomky Lemon či Grep…     

A teď si už jděme natočit jedno podzimní, s poctivou teplotou 7 až 9 stupňů Celsia - takto vychlazené i po cestě ve sklenici postavené na stůl - a postupným vychutnáváním pozorujme, že i dobře a do čistého skla natočené pivo na stěnách sklenice krásně kroužkuje (a o tom taktéž příště). Pro zamilované (i) do piva sepisuje Petr Jelínek. Smějící se

Main media

Fotogalerie

 

 

 

Aktuality

Lichý a tudíž nepřestupný rok 2019.

Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí… Obligátní začátek známého popěvku. Čas letí kalupem: ony jsou tu fakt zase Vánoce! V sobotu 8.

Pivovarnictví

Nějaký čas nepokračující (a tím kapku nepravidelný) seriál o pivu a pivovarech se dočkal.

webdesign A.G.A. studio